V dnešním čtenářském deníku o knize, kterou bych doporučila jak dívce ve 13 letech, tak její starší sestře ve 20, stejně tak jejich třicetileté tetě nebo čtyřicetileté mamince. Právě tak by se mohla líbit dámě po šedesátce, i mnohem starší. O vnímavých mužích ve stejných věkových kategoriích ani nemluvě.
Jiřina Šiklová: Dopisy vnučce
Jsou to opravdové dopisy, které skutečná babička píše (snad) skutečné vnučce. Paní Šiklová se v těchto dopisech snaží sama za sebe vyrovnat s měnícím se světem a dochází k názoru, že až zase tolik se nemění. Stejně jako ona tehdy tak i dnešní mladí lidé trpí v dospívání podobnými věcmi. Nedůvěrou v sebe, nešťastnou láskou, pocity, že jim nikdo nerozumí, a že oni všechno vědí nejlépe ... jako každý mladý člověk. Babička nachází ke své vnučce zvláštně krásný vztah tím, že jí v jednotlivých dopisech vypráví, jak před 40 lety, v době jejího mládí, byly některé věci úplně stejné jako dnes. Lidé se k sobě chovali někdy hezky, někdy ošklivě, někteří lidé budovali kariéru nefér prostředky, vyskytovaly se "černé ovce", a stejně jako dnes byly patnáctileté těhotné gymnazistky...
Stejně jako tehdy byly některé věci v životě člověka důležitější (jako správně si vybrat partnera a povolání), a některé méně (jestli pojede zrovna tuto sobotu s kamarádkami na chatu).
Nakonec krátká ukázka toho, jak může být "poučování" prospěšné v každém věku:
"Na tetu Věru si vzpomeň, až budeš svého budoucího manžela nutit ke konverzaci u stolu a budeš mít nutkání ho napomínat, aby nesrkal polévku, nedával si chleba do omáčky a nejedl hlavní jídlo lžící. Respektuj ho, nebo mu to někdy řekni tak, aby se ho to nedotklo a aby určité jednání vypadalo jako vaše vlastní dohoda a ne jako napodobování zvyků v Tvé rodině.
Stejně kritická bych mohla být vůči chybám, které dělá tvoje maminka a které jsem jí určitě předala já. Takže přestaň se dívat na rodiče jako na viníky. Dělali, co mohli a co dokázali, protože i oni sami byli jinými rodiči, Tvými předky, a jinými okolnostmi nějak vychováni a nasměrováni. I když není správné stále se vymlouvat na určenost dětstvím, chybami rodičů a poměry, ve kterých jsme vyrůstali. Nejsme přece jenom součtem vlivů ostatních, nejsme figurky odvozené od poměrů, nejsme determinováni ve všem, nýbrž jsme lidé, kteří mají svobodnou vůli a rozhodují se podle mravních názorů, které sami přijali. Není to tak vždycky, není to ve všem, ale aspoň bychom se o to měli pokusit."
Doporučuju ke čtení. Dospělákům i těm, kteří by už už dospělými být chtěli. Po úspěchu této knihy nakladatelství Kalich přistoupilo k dotisku první knihy paní Šiklové, totiž Deníku staré paní, který pro vás také přečteme a vycucneme. Ale přečtěte si knihu i sami, stojí to za to. Vyhledávání
