Prý mám napsat něco o čištění desek, kdy to dělám a proč.
No proč....
Protože gramodesky jsou občas takové Pompeje - úžasné město zasypané struskou a popelem. Fakt.
Jsou lidi, kteří gramodesky milují a jsou na ně milí a hodní. A jsou lidi, pro které jsou gramodesky spotřebními předměty (věděli jste, že Mona Lisa jeden čas visela v koupelně ve Fontainebleu? Prostě se majitelům zrovna jinam nehodila....).
Takže, když seženu kousky do výkupu, mám občas pocit, že předchozí majitelé ty desky snad ani nehráli. Neporušená středovka, nezaprášené, vnitřní přebal v krásném stavu.
A občas naopak vypadají, jako když na deskách svačili a sem tam je i polili vínem (víno je v pohodě, ale taková MARMELÁDA, moji drazí...), a bydleli v otevřeném domě u dálnice, jak jsou desky zaprášené. Ale to nevadí. Většinu takových nečistot lze vyčistit, obzvláště máte-li doma výkonnou vakuovou pračku jako já.
A protože sám vím, že si chci kupovat desky v hezkém stavu, tak je před prodejem čistím a peru. Takže i z věci, která vypadá jako černý tácek z bufetu, se mi občas podaří stvořit zpět gramodesku. A mám pak hroznou radost, když ji položím zkusmo na gramec a ona hraje jako z praku. Fakt radost.
Chci vás o něco požádat: buďte na svoje gramodesky hodní. Dávejte je po přehrání zpět do přebalu, sem tam je očistěte (antistatickou dečkou nebo karbonovým kartáčkem), a dávejte je zpátky do regálku, pls. Při vyndáváni je berte za středovku a hranu (pokud je budete v mé přítomnosti mastnýma tlapkama vytahovat za okraj, vystavujete se nebezpečí, že vám zlomím ručičku....).
Pak vám budou hrát desítky let, a pokud se vám přestanou líbit, budou dělat radost někomu dalšímu. A o tu radost tu jde vlastně především.
A rada nakonec: dělejte sobě i ostatním radost teď a tady. Neodkládejte to. Já vám k tomu budu shánět a čistit ty správné desky.