Zpět do obchodu

Registrace

Kterak Želva k Želvě přišla

Tak tady se tedy dozvíte, proč mi Adriana vymyslela tu přezdívku. A také jiné dávné historky.

Bylo to před dávnými a dávnými časy. Anebo ne, je to vlastně předevčírem :-), co jsme s Adrianou, tehdy Doležalovou, kamarádily a chodily na základku v Brně - Slatině. Nevím, jestli přezdívku vymyslela ještě na základce, nebo až na střední. Pamatuju si jen, že to byla reakce na jednu velmi podařenou průkazovou fotografii, na které moje vyzáblá tvářička v lenonkách a se vzpurně zdviženou bradičkou opravdu vypadala jako tohle zviřátko, zrovna vyrušené z krunýře. Fotografie se nedochovala, a stejně bych Vám ji neukázala :) . Vlastně se asi dochovala: měla jsem ji v pasu, který jsem měla od roku 1990 cca do roku 1995 (než jsem ho ztratila). Pokud si pamatuju dobře, tak se tenkrát dávaly k žádosti o passport dvě fotografie, z nichže jedna byla přidělaná právě k té žádosti. Takže, pokud má někdo přístup v Brně k registru žádostí o pas z období 1989-1990, může si snadno ověřit, že jsem na té fotce vypadala ... prostě příšerně :-).

Pas (což mne mrzí, poněvadž v něm bylo mnoho zajímavých razítek z cesty do Moskvy) se ztratil při jedné cestě stopem z Brna do Mělníka. Dodnes vím, kde se ztratil: bylo to v telefonní budce na stanici metra Roztyly, odkud jsem telefonovala do Mělníka, že stop jel rychle a už jsem v Čechách. Dotelefonovala jsem, sbalila kartu do automatu, koupila lístek na metro a jela jsem na Holešovice. Po dvou stanicích jízdy mi s hrůzou došlo, že na poličce v telefonní budce zůstal notes se všemi telefonními čísly, s PASEM a s deníkem (tenkrát ještě blogy nebyly, milé děti). Takže honem z vláčku metra na perón, přeběhnout na druhou stranu, dojet zpátky na Roztyly ... NO - už tam samozřejmě nebyl ani notes, ani deník (no to se někdo pobavil :-) ), ale ani PAS. Dodnes mne to straší, zda někdo na můj tehdejší pas něco někde nezpronevěřil ...

Ovšem v té době jsem už byla Želva se vším všudy. Zajímavé, že přestože jsem měnila prostředí, přezdívka se stěhovala se mnou (z Brně do Luhačovic, na Vysočinu, do Kroměříže, a nakonec i do Čech, a to jak mezi přátele v Mělníku, tak i v Praze). Zezačátku jsem to tajila, ale vždycky se to noví kamarádi nějak dozvěděli (třeba když mi od těch přátel starších přišel dopis), a tak to nemělo cenu. Dokonce jsem už ve druháku na luhačovické škole prohlašovala, že budu-li mít někdy knihkupectví (a já ho mít budu, protože co jiného bych taky měla v životě dělat, že?), tak to bude KNIHKUPECTVÍ ŽELVA. A jako logo svého obchodu jsem chtěla mít něco, kde bude želva, kniha a co bude dostaečně jednoduché, aby to bylo možné (v nejhorším) nakreslit od ruky.

Čímž zpětně znovu děkuji Ivanovi a Lacovi, že tuto moji představu loga dotvořili (jeden nápadem, druhý grafickým zpracováním v corelu) do dokonalosti.

A hlavně: děkuji Adrianě Müllerové (která si nakonec vzala jednoho antikváře), že byla neodbytná, a přezdívkou mne častovala. Mám tu přezdívku dnes už ráda.

(když jsem přišla k internetu a vymýšlela jsem si mailovou adresu, všude už byl mail zelva@cokoliv zamluvený. Proto moje prvotní mailové kontakty byly ve tvaru maki.zelva@cokoliv, což kombinovalo pojmenování z domácího prostředí s pojmenováním od přátel... na různých serverech jsem pak vystupovala, a občas ještě vystupuju, pod přezdívkou žELVA v tomto obráceném kapitálkovém formátu...)

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení