S Mordechajem bez stroje času do židovské minulosti a zpět

Klára Smolíková a Tobiáš Smolík – Cha, cha chá, zasmál se Mordechaj

Spisovatelku Kláru Smolíkovou netřeba představovat. Popularizátorka Jana Amose Komenského, Husitů, Jana Husa, knihoven, knihožroutů, knihovnictví a já nevím, čeho všeho ještě, je autorkou či spoluautorkou (podle Databáze knih) 89 knih a komiksů pro mládež školou povinnou. Její knihy vycházejí znovu a znovu v dotiscích, a nové kousky, které přispívají k zábavnému vzdělávání našich potomků, chrlí na pulty knihkupectví mnohdy i po dvou kusech ročně. Tu nejnovější napsala ve spolupráci se svým synem Tobiášem (ten pracuje v muzejnictví a má klezmerovou kapelu) a ilustrátorem Vojtěchem Šedou. Druhý výše jmenovaný s autorkou spolupracoval na knihách věnujících se knihám a knihovnám: Spolkla mě knihovna!, a Pozor, v knihovně je kocour. Nicméně jejich poslední společný počin, jak již název recenze napovídá, seznámí naše potomky s hodinářským synkem Mordechajem Cajtem a především s minulostí evropských Židů zhruba od desátého do počátku devatenáctého století.

Mordechajův příběh

Mistr hodinář Cajt by si nemohl přát horšího syna. Snad jen kdyby se nedej Adonaj zpronevěřil víře otců. Dost na tom, že se mladý Mordechaj místo učení věnuje samým hloupostem. K čemu je židovskému chlapci, který má zdědit hodinářskou dílnu, koukání po hvězdách a rozpoznávání hlasu ptáků. A to nemluvíme o jeho drzých poznámkách, prořízlé puse a hlasitém smíchu. Vážnosti to nemá ani, co by se za nehet vešlo. A když pak (prý nedopatřením) rozbije vzácné hodiny ctihodného rabína Šira, pohár otcovské lásky přeteče a nezdárný chlapec musí z domu.

Nicméně, to by nesměla být Klára Smolíková, aby to neudělala mladému Mordechajovi moc lehké. A tak, když se náš hrdina probudí ve stájích otcovy hodinářské dílny, zjistí, že nedýchá koňský zápach rodného století devatenáctého, nýbrž - že se probudil ve století desátém. Bystrému hodinářskému synkovi netrvá ani moc dlouho a rychle se zorientuje nejen v čase, ale i v prostoru a záhy zjistí, že nejen veselá mysl, ale především dobré skutky a pomoc bližním ho mílovými kroky může posunout skrze staletí domů k rodině a ke smíření s tátou. Protože i o rodině a smíření je tenhle příběh.

A že Mordechaj není žádný šlemíl, naučí se na své puti minulostí Židů, kteří se usadili v Čechách a na Moravě, o minulosti svého národa víc, než ve školních škamnách. A s ním i malí čtenáři, a přiznejme si to, i jejich rodiče.

Každému století jsou věnovány dvě kapitoly, v nichž se Mordechaj seznámí nejen se slavnými osobnostmi Židů žijících v Evropě, ale osvěží si i své znalosti židovských svátků a obyčejů. A protože těch nových jmen a termínů je opravdu mnoho, je kromě rámečků s krátkými vysvětlivkami různých pro nás záhadných slov každé epoše věnována dvojstrana, v níž se autoři a ilustrátor blíže věnují osobnostem či svátkům a věcem, o nichž přilehlé kapitoly vypráví. A tak se formou ne-li komiksových, tak přinejmenším velice názorných panelů dozvíme, kdo byli například Ibráhím ibn Jákúb, nebo Moses Mendelssohn, nebo co je Židovská diaspora, modlitební šál, či co je to vlastně Jidiš. A samozřejmě mnoho dalšího. Nicméně, Smolíkovi ani v samotných kapitolách, natož pak na doprovodných dvoustránkách nezabíhají do rozsáhlých popisů či hlubokých rozborů, jsou si vědomi, že čtenáři devět plus jsou spíš jako Mordechaj, a ocení více názorné ilustrace a stručné vysvětlení dané věci, než hlubokomyslné rabínské přednášky.

Právě s tím hezky rezonují trefné a přitom vlastně i veselé ilustrace Vojtěcha Šedy. Přitom ilustrátor (jak již prokázal při předchozí spolupráci s autorkou) nezapomíná na historickou věrnost jím zobrazených osobností, krajin či předmětů.

Kniha vyšla v nakladatelství Argo, a to jí věnovalo velkou péči. Tím nemyslím jen pevnou vazbu, vlepenou záložku a kvalitní papír, ale především formát o něco větší než A4, díky němuž perfektně vyniknou všechny ilustrace, které, jak už jsem zmínil, jsou podstatnou součástí téhle krásné a poučné knihy.

Autoři tak otevřeli bránu do méně známých dějin židovské historie a to navýsost zábavnou a poučnou formou.

„Jidiš? To je takový guláš řečí.“ (Hanča)

Pravda, při čtení jsme neposlouchali klezmer, ale jako doplňkovou četbu jsme použili knihu Jidiš pro ještě větší radost a Příběhy starého Izraele. Ale domnívám se, že to není nezbytně nutné.

Závěrem pár postřehů. Knihu jsem četl před spaním s dcerou 9+, spoustu věcí jsem jí musel vysvětlit, ale díky vysvětlivkám v jednotlivých kapitolách to nebyl problém. Mordechaj má veselou povahu a Hanču si získal. Ovšem překvapivě si oblíbila i rabína Šira. Mě se zase líbil motiv odpuštění a to, jak je kniha hezky udělaná.

Takže za nás Mazl Tov!

Knihu bychom doporučili dětem od devíti let, pokud budou číst s rodiči. Od jedenácti, pokud se do čtení pustí bez rodičů.

Jan a Hanča Procházkovi