Přečteno: Kniha léta

Čtu teď po několika detektivkách zase knihu, která stojí za zapsání. Od autorky světoznámých Muminů - kniha pro dospělé.

Tove Janssonová je autorkou skřítků - Muminků, kteří si žijí svůj klidný život kdesi ve své zemi a prožívají svá dobrodružství. Knihy o těchto skřítcích vycházejí u nás už bezmála 40 let. Ale tato autorka také psala knihy pro dospělé. Před časem vyšla jedna taková v nakladatelství Plus. Kniha léta vás zavede na jeden z finských ostrůvků, kde žije tatínek s holčičkou Sofií a jejich babička. Kniha je vlastně sbírkou povídek, časově spolu nepříliš souvisejících. Jednotlivé krátké texty nejsou nepodobné například Saroyanově knize Tati, tobě přeskočilo. S babičkou a holčičkou setkáváme při koupání v tůni, při péči o kočku, na výletě na loďce, při stavbě vlastního vodního města "Benátky". Ale děj je vlastně nepodstatný. Jedna komentuje druhou, dívenka s dětskou surovostí, a babička pro sebe v duchu se shovívavou něžností.

Kniha mi kromě muminích knížek a již uvedeného Saroyana připomněla klasiku - Školu malého stromu, a pak samozřejmě i knihy jiného Skandinávce - mého milého Josteina Gaardera. Jeho knihy jsou také psány pohledem na dětského hrdinu, ale dítě v knize není nic, na co je nutné se dívat s bázlivostí a obavou, že půjde o "pohádku". Dítě je plnohodnotným hráčem celého děje. Podobné knihy mám velmi ráda. Tahle se čte krásně. Zkuste ji taky.