JANA PONCAROVÁ: ALŽBĚTA A NINA
VĚRA KOHNOVÁ: DENÍK
http://shoptet.zelvi-doupe.cz/vyhledavani/…
http://shoptet.zelvi-doupe.cz/dejiny/denik-2/
Naše paní šéfová včera na posezení zhltla knihu Alžběta a Nina. Vskutku příjemný večer s knihou. (ale vy si ji klidně dávkujte 
). Shrnuté minulé století na pozadí rodinných peripetií, které se mohly ve středoevropském regionu udát. Však víte, každý máte tu svou rodinnou historii. Tak se po ní piďte, ať se ji dozvíte, jako Nina z knihy.
V knize hraje jednu z úloh deníček dívky Věrky, židovské dívenky z Plzně. Když jsem o deníku slyšela v knize poprvé, říkala jsem si, no vidíš, my máme v prodeji taky knížku - deník židovské dívenky z Plzně...
A vida: v krátkém doslovu se dozvídáme, že ano, Jana Poncarová Deník Věry Kohnové zná, a že právě jeho existence (a rodinné příběhy její vlastní rodiny) ji byli při napsání nového románu inspirací. Ačkoliv deník z knihy je fiktivní, události, které Alžběta s Ninou rozplétají, se klidně mohly takto udát. Kolem našich babiček a dědů. Kolem našich tet a strýců. Lásky a nenávisti, rodinné peripetie, svatby a rozvody, socialismus i jeho reálná stránka. Mohlo se to takhle stát, v knize je to výtečně vypsáno. Ale nestalo.
Deník Věry Kohnové je naopak úplně skutečný. Věrka byla obyčejná dvanáctiletá dívka, která si psala deník. Válka už začala, a ona si zaznamenávala běžné starosti dvanáctiletých - nedořčené rozhovory s rodiči, písemky ze zeměpisu, první milostná psaníčka, posílaná se spolužáky, ale také rázný konec běžného života - obsílky, balení, rozdělení rodiny a kamarádů do transportů... Deník byl "znovuobjeven" v roce 2005 v Dobřívě a v roce 2006 k vydání připravil nakladatel Zdeněk Susa ze Středokluk. Ten do knihy také vystopoval a doplnil osudy ostatních mladých lidí, o kterých se Věra v deníku zmínila. Věra Kohnová se konce války nedožila...
Věra bývá ne neprávem nazývána "plzeňskou Anne Frank". Její deník máme ve stálé nabídce.